Кирилл Харитонов
Кирилл Харитонов
Читать 1 минуту

In Memoriam... Giosuè Carducci ― Джозуэ Кардуччи

Image for post
Giosue Carducci a figura intera. Fotografia riprodotta su cartolina (1903 ca.), Bologna, Ed. G. Mengoli. Sotto l'immagine è la firma del poeta a stampa.

TEDIO INVERNALE

Ma ci fu dunque un giorno
Su questa terra il sole?
Ci fur rose e vïole,
Luce, sorriso, ardor?

Ma ci fu dunque un giorno
La dolce giovinezza,
La gloria e la bellezza,
Fede, virtude, amor?

Ciò forse avvenne a i tempi
D’Omero e di Valmichi:
Ma quei son tempi antichi,
Il sole or non è piú.

E questa ov’io m’avvolgo
Nebbia di verno immondo
È il cenere d’un mondo
Che forse un giorno fu.

Rime nuove (1887), Libro III


ЗИМНЯЯ СКУКА

Но было ли, вправду, когда-то
Солнце над этой землёю,
Розы, фиалки с зарёю,
Страстность, улыбка, мечта?

Но было ли, вправду, когда-то —
Юность с волшебным угаром,
Слава и отданность чарам,
Вера, любовь, красота?

Быть может, то было во время
Вальмики, во время Гомера,
Для часа утрачена мера,
А солнце средь мёртвых светил.

И в этом тумане, где скрыт я,
В зиме, где лишь стужа в размахе,
Тут мира погибшего прахи.
Когда-то, быть может, он был.

Перевод с итальянского: Константин Бальмонт


WINTER WEARINESS

Were there then roses once
On earth and violets bright?
Did the sun give warmth and light
From a smiling Heaven above?

Was there a golden Time
When all the world was young,
When youth and maiden sung
Of Valour, Faith, and Love?

Perchance such times there were,
Old poets have it so;
But that was long ago,
And no sun shines to-day.

And these unlovely fogs
By winter round me curled
Are the ashes of a world
That hath long since passed away.

Translated from the Italian by Geoffrey Langdale Bickersteth

21 просмотр
Добавить
Еще
Кирилл Харитонов
Подписаться